Škrkavky jsou v dospělosti dlouhé 15-20 cm. Jsou to oblí červi, kteří žijí ve střevech koní. Škrkavkami trpí nejvíce hříbata a můžeme je u nich zjistit již v raném stáří 2 1/2-3měsíce. Starší koně bývají také postiženi Škrkavkami, ale ne tak značně jako hříbata. Starší koně, kteří již měli Škrkavky, si proti nim během života vytvořili určitou imunitu.
Škrkavkami bývají nejvíce zamořena hříbata v takových velkochovech, ve kterých jsou špatné hygienické podmínky a kde jsou předčasně odstavena.
Vajíčka škrkavek jsou v obrovských množstvích v trusu koní, a tak se jimi znečišťují krmiva, stelivo, zdi stájí, srst koní i vemena klisen matek. Je známo, že hříbata za několik dnů po narození požírají s oblibou trus matek a s ním velká množství vajíček škrkavek. V zažívacím ústrojí takových hříbat se z těchto vajíček vylíhnou nepatrné larvičky, které tělem malého hříběte cestují asi 2 měsíce. Nejdříve pronikají stěnou střeva do krve a s ní až do plic, kde narušují plicní tkáň a otevírají tak patologickým baktériím cestu do plic. Z plic postupují larvičky do hltanu, kde jsou polknuty a přicházejí znovu do zažívacího ústrojí. Usídlí se v tenkém střevě, kde dospívají.
Škrkavky škodí hříbatům tak, že celým svým povrchem odnímají již hotové výživné šťávy. Proto hříbata hubnou, jsou smutná, mají velké břicho a zježenou srst bez lesku. Škrkavky také ale bývají příčinou zánětů střev a vážných kolik.
Proti škrkavkám se bojuje odčervením, ke kterému se používá s úspěchem Helmirazin. Účinný je také adipát Piperazinu v jedné dávce 10 g na 50 kg hmotnosti. Podává se žaludeční sondou bez hladovění. Doporučují se 3 kúry u sajících hříbat v 8., 12, a 16. týdnu stáří, pak u odstávčat na podzim a u ročků koncem zimy. Prevence proti škrkavkám se provádí udržováním čistoty a pořádku ve stájích, sbíráním trusu ve stáji i na pastvinách a dezinfekcí stájí. Aby se předešlo nakažení sajících hříbat, musí se klisna odčervit již dva měsíce před ohřebením.
Škrkavkami bývají nejvíce zamořena hříbata v takových velkochovech, ve kterých jsou špatné hygienické podmínky a kde jsou předčasně odstavena.
Vajíčka škrkavek jsou v obrovských množstvích v trusu koní, a tak se jimi znečišťují krmiva, stelivo, zdi stájí, srst koní i vemena klisen matek. Je známo, že hříbata za několik dnů po narození požírají s oblibou trus matek a s ním velká množství vajíček škrkavek. V zažívacím ústrojí takových hříbat se z těchto vajíček vylíhnou nepatrné larvičky, které tělem malého hříběte cestují asi 2 měsíce. Nejdříve pronikají stěnou střeva do krve a s ní až do plic, kde narušují plicní tkáň a otevírají tak patologickým baktériím cestu do plic. Z plic postupují larvičky do hltanu, kde jsou polknuty a přicházejí znovu do zažívacího ústrojí. Usídlí se v tenkém střevě, kde dospívají.
Škrkavky škodí hříbatům tak, že celým svým povrchem odnímají již hotové výživné šťávy. Proto hříbata hubnou, jsou smutná, mají velké břicho a zježenou srst bez lesku. Škrkavky také ale bývají příčinou zánětů střev a vážných kolik.
Proti škrkavkám se bojuje odčervením, ke kterému se používá s úspěchem Helmirazin. Účinný je také adipát Piperazinu v jedné dávce 10 g na 50 kg hmotnosti. Podává se žaludeční sondou bez hladovění. Doporučují se 3 kúry u sajících hříbat v 8., 12, a 16. týdnu stáří, pak u odstávčat na podzim a u ročků koncem zimy. Prevence proti škrkavkám se provádí udržováním čistoty a pořádku ve stájích, sbíráním trusu ve stáji i na pastvinách a dezinfekcí stájí. Aby se předešlo nakažení sajících hříbat, musí se klisna odčervit již dva měsíce před ohřebením.